...pár slov do větru...

minulost

3. června 2014 v 23:42 | madlen
https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xpf1/t1.0-9/q77/s720x720/10345750_655289227891083_1886596889465693769_n.jpg


minulost se blíží konci
dnes_
jediné nalezení - lítost
bez ramen

kdožs bez viny hoď kamenem!

ZOUFALÁ

19. ledna 2013 v 12:43 | madlen







Toužím utopit se v zelené,
když život začne
plavat s vločkami,
každá chvíle mizí
mezi nahými prsy,
jediné chmýří na těle
nepovstane.

Jeden život zadrhnutý,
v krku zůstane.

Potřeba zrodu (v chodu)

26. července 2011 v 18:01 | madlen



Zmínit se do ticha o beznaději,
spuštěné dolů, kde smilstva znějí.

Má milá dychtivá,
mezi třísly tětiva.

Vniknout dolů do přímošera,
láskou nikdy nevzrušena.

Představa kazety je nekonečná

16. ledna 2011 v 11:31 | madlen
predstava kazety
















Promyšleně, střídmě, vskutku,
odporné sny beze-smutku.

Jemně, tiše, hlaholíce
ukryta pod stůl brokovnice.



Divoké dny veprostřed večera
kouká, do nebe, v Boha nevěra.

Pylová zrna prachem poseta
odloženě svtříct slovu kazeta.





V dálce u pozadí

11. prosince 2010 v 13:20 | madlen
if you want














  


FREEDOM

I listen birds in mountains
they broke free
they capsize clouds
they escape to truth
they sound like quiet
they search cage to tears
they make me silent
they fly in chains
chains of myself

Moving in struggle over the rapture


LOVE

I smash another mask
break my body in dephts
breath with you in the end

I gave you a part of sunset
it broke in my eyes
my eyes without tears
voice breath in the end

Forget! Take my wings
wild wings  Deeper and  Deeper
Extreme beauty in the end

Forgive me
Forget me.




Tak, tato práce už je hodně pátků stará. Když jsem to četla poprvé, po těch letech, objevila jsem v tom jisté zalíbení, asi je to jediná má práce, která se mi kdy líbila. I když je jednoduchá, nedokonalá, nevyzrálá... Nazvala bych ji mým nepovedeným surrealismem.
Musím jí někde uchovat, na papíře mi moc dlouho nezůstane.

Múze

13. listopadu 2010 v 17:03 | madlen
múze








Opojná vůně růží
nad láskou
mou strží.

Poklona hluboká
v rozkroku
směsice palebných
útoků.

Propast

2. června 2010 v 20:02 | suave

Propast
nesená křídly neznámem
uchopena dlaněmi z pokušení
Duše mizící v jejím lůně
je vinna v každém pohlazení.
propast

První takt

27. března 2010 v 15:40 | suave

první takt




Květina z Tvých rtů,
                    vrůstá
             přímou čarou do mých snů.


Kapradí ve vlasech,
                     utichá
             čtvrťovou pomlkou na snech.







Vzpomínka na minulost

23. ledna 2010 v 19:49 | suave




















Mlhavé ticho nad ránem
jenž ukrývají Tvé vlasy
Milenci, těmi se stanem
a v polibcích hlasy

Křídový popel vášně
na rukou mých neřestí
Za nehty mlčení
do krve bolestí

Miluji Tě nad ránem
tak jako v noci zas
Sexuální koloběh
milování bez nás

Třepot motýlích křídel

13. prosince 2009 v 18:17 | suave_angel

Yours is the first face that I saw
Think I was blind before I met you


Chci vypít Tvůj rtuťový nektar,
vytříštit se z podkolenních jamek.
Tam, kde usíná krvavý nezmar,
chci uloupit Tvůj sací důlek.

Chci okusit dotyk neznáma,
každý den padat do jara.
Tam, kde létá motýl mezi náma,
chci utrhat křídla papouška ara.

Chci udělat dechovou zkoušku krevního oběhu,
ponořit tlakoměr do ústí západu slunce.
Tam, kde každá diagnóza otevírá se v kruhu,
chci se ponořit do dusíku a podmanit se zkoušce.

Chci najít konec v okapové roušce,
jenž pomalu stéká po oknech v dešti.
Tam, kde vzýváš anděle tak sladce,
chci objevit v kapačce kousek štěstí.

Spolu utopíme závislosti,
v říji posledního květu.
Tak ukončíme nebeské pasti,
odepsané k poslednímu vzletu.

Leknín

31. srpna 2009 v 13:08 | suave_angel



Odpusť mi prosím každý pohled,
tu chvilku štěstí bez tebe, s Tebou.
Já vím, nezapomenu, nikdy to nešlo hned,
ale jak mohu, bez tebe s Ní.

S touhou jenž končí u kořene mého srdce,
nechci už spát v leknínovém moři,
Toužím usínat tak krásně sladce
..na věky.


Prosím nech mě snít,
nech mě ještě chvilku toužit.
Prosit o to jak mohu žít!
Já vím, svoboda je to, co nemůžu mít.

Hodiny odklopují smutek,
a lekníny do sebe uzavírají mně... můj život.
Okvětní lístky jsou mou láskou,
a voda je mým věčným životem.

Prosím! Nech mě žít!

Smáčené prsty na dně krvavého moře,
jemně uložené, uříznuté, od zápěstí.
Tak aby již více nemohly už obejmout...

Poslední JEN

4. července 2009 v 21:03 | suave_angel
''Love can mend your life but
Love can break your heart''


Někdy jsou slova rozloučení to poslední co slyšíme.
Někdy jsou slova útěchy to poslední co chceme slyšet.


Jedno ráno jsem se procházela s pocitem útěchy v srdci, bylo to poprvé a navždy.


Cigaretový kouř zaplnil oblohu,
poslední nedopalek vyprázdil popelník.
Spolu, vytvořili jsme nástrahu,
stejnou jako každý smrtelník.

Plnou lásky náruč,
ruce probodané upřímností.
A na rtech obruč,
zapečetěnou nevinností.

Potop se do mých myšlenek,
a já Tě už nikdy nepustím.
Najdi nedinný zlý můj oddenek,
a já Tvou smrtí jej pojistím.

Spolu našli jsme útěchu,
spolu ji zabíjíme.
Pomalu zmizí, beze vzdechu...

Do ticha.
Do tmy.
Do neznáma.

Zpověď

27. května 2009 v 17:33 | suave_angel
Já, poslední Tvůj hřích,
jenž požírá Tvůj libý smích.
Tak, aby o Tobě nikdo nevěděl,
jen já, člověk co Ti o lásce pověděl.

Těch slz, co pro Tebe padne,
je to stejné, jako když růže vadne.
Mizí láska lístek po lístku,
a všechna fantazie zmizí v náprstku.

Prázdné oči, jimž utekl hvězd svit,
nechtějí už pohledem nikam dlít.
Světlo složené z okamžiků,
zmizí navždy, v mžiku.

V náruči spočinout, nenechat Tě odejít,
snad poslední epitaf nechá Tě chvíli žít.
Láska složená z dotyků...

Miluji Tě abych Tě mohla nenávidět.
S Tebou nebo bez Tebe.

Jiskra co uniká před životem,
bloudí, bloudí mým světem.
Teď ulehá do mého srdce,
řadí se mezi vzpomínky v hladké mouce.

A cukrem jenž je každou mou myšlenkou,
posypu moře, hrstí malou nevelkou.
Když ochutnáš jej,
jako kdybys padal do mé náruče.

Je zbytečné vzpomínat na těch pár objetí,
vzpomínkou navždy zůstanou v mém zajetí.
Milovat lze i beze slov, tak navždy mlčím,
však pohleď se srdcem na dlani k Tobě kráčím.

Není láska co trvá jediný den,
tak pohlédni mi do očí,
v michž tkví můj zamilovaný sen..

Den co den,
dýchám
abych Tě viděla jen.

Oříšková čokoláda

28. února 2009 v 22:36 | suave_angel




Jednoho dne poletím.
K modré obloze.
Jednoho dne, umřu tvým objetím.
Pohledem k poslední duze.
Blízko i daleko od Tebe...pořád s Tebou.

Pak nebude nic, víš po lásce nic není.
Jen mrtvé srdce dobije poslední úder.
Pak, víš, pak se nic nezmění.
Možná, možná jarní vítr změní náhle směr.
Blízko i daleko od Tebe...pořád s Tebou.

Bez díku, bez rozloučení, do dřeva.
Vítr mi shrne vlasy z čela a Ty pohlédneš.
Bez studu, tam kam mořská voda se vlévá.
Do očí, do nichž jsi nikdy takto nehleděl.
Blízko i daleko od Tebe...pořád s Tebou.

Mrtvé pohledy uprostřed rozkvetlých luk.
Nehybné kroky, trávou pokrytou rosou.
Naslouchání, které neslyší bzučení zvuk.
A pak podkosená kosou.
Padnu, padnu do rosy...
do rosy, jejíž chlad necítím.
Zapomenu...
bzučení, jenž nemohu slyšet.
Nezvednu se...
bez nohou, jenž mi urazili.
Doteky trávy zmizí...
blízko i daleko od Tebe...pořád s Tebou.
_____________________________________________________________________


Chci se utopit ve Tvych versich.
Chci pozorovat zapad slunce a drzet Te za ruku.
Chci Te hledat za vuni knih.
Chci usinat pod hvezdnou oblohou zkourena...
...s Tebou Charlotto

Memento

18. ledna 2009 v 21:37 | suave_angel


Na stole položené květiny,
růže, věčné objetiny.
Sbohem.
Poslední vzpomínka na pomilovaní,
poslední záblesk slitování.

Bude nebude. Mrtvo.

Ležet na posteli.
Vnímat palčivou bolest.
Bolest jenž umírá se mnou.
S Tebou.

Bylo nebylo. Memento.

Ukrytou tahá ji za nohu.
Umytou laská její tvář.
Ukládá ji ke spánku.

Sen můra. Sbohem.

Čepel ukrývá do její kůže.
Maskují ji krve kaluže.
Nebolí...spí.
Nebolí...sní.

Pálí nepálí. Zaplaťte.

Mince plazí se po podlaze.
Vrývají stopy do prachu.
Růže umřeli ve snaze.
Zabránit pachu.
Pach smrti.
Nikdo nepohltí.

Zneužitá živá. Mrvola.


Sbohem

Budu řůžová

7. prosince 2008 v 21:06 | suave_angel
Pohltí mě přízrak nesoucí kletbu.
Zahalí mě vlnou nečistot a prachu.
Myslíte.. Však já nikdy neuniknu strachu.

Rozkuchám vnitřnosti severu.
Sežeru všechnu Tvou důvěru.
A pak.
I Tebe.

Možná zbude ticho, možná nic.
Možná vše a než bys čekal víc.
Ale na konci budeš jen Ty.
Tvé srdce.
A já.
Já požírač mrtvol.

Utvořím rozbor Tvého těla.
Po kusech rozervu Tvou duši.
A všechnu ozvěnu, co kdy Tebou zněla.
Sežeru Tebe, i když se to nesluší.

Prach.
Voda.
Vzduch.
Ve smrt se obrátí.

''Chtěl bych, aby jses měla nebesky.''

17. listopadu 2008 v 20:41 | suave_angel
A proto Tě budu zraňovat.


Ukousnu Ti hlavu.
Spustím se do Tvých nočních můr.
Najdu si Tě v kterémkoli davu.
Zavolám, přes celý dvůr.

Na skále umřeš.
Vlny Tě tam zanesou.
Pouze, pokud Tě kosatky unesou.
Přeludem se staneš.

Vtipné, Tvá smrt.
Bolí to, ale je tu jistá vášeň.
Na hrob Ti položím třešeň.
Třešinku jak na dort.

Pak vyzvednu víko od života.
Vhodím tam jen další vzpomínky.

*určeno k zapomnění*

Zaklapne,
jak mé víko od rakve.
Tvá smrt?
Né ta má.

Snažím se, snažím se zapomenout.
Zapomenout vzpomínky.
Vzpomínky uklizené do krabice.
Krabice, krabičky uvnitř mé hlavy.
Není to krabička, už ne.
Je to vlastně velká bedna.
A je mrtvá.
Žádná živá vzpomínka.
Všechny jsou mrtvé.
Ještě ne, počkej, to je poslední.
Tak.
Jo už to můžeš spálit.

HA!
Plameny
hoří,
nehoří,
planou,
plápolají.
Umírají.


Kazajka úryvků

9. září 2008 v 20:32 | suave_angel

Kožené pruhy vrývají díry.
Bíla kazajka modře se barví.
Prosím pomozte od mé víry.
Pryč s myšlenky co v hlavě mi tkví.

Zjizvené ruce kryjí své srdce.
To jediné zbylo.
Vše zemřelo trpce.
Jediné hlavě se to líbilo.

Prožrána morem poznání.
Utrpením za víru.
V blázinci kam lidi vhání.
Kde zmírají postaru.

V kazajce přikováni.
O hladu o žízni, muči je.
Do kobek vhání.
Po té, sladké umírání je.

Pro víru, pro lásku boží.
Umírám, se srdcem skrytým.
Tlukot zní nádobou těla s kůží.
Srdce krev odháni tělem zbitým.

Nic u bláznů nechce žít.
Však na rtech mrtvých, usměv.
Prosím, nechte mě snít.
Tak ať, sežerte můj hněv.

Tak, teď bych ráda věděla Váš názor. Ale prosím, ne že je to překrásné cosi (nepíši básně, pouze úryvky života). Svěřte se s pocity, co ve Vás cosi vyvolá. Vzbuřte své niterní obavy, strachy. Nenechte, aby Vás zavřeli ostatní lidé, pod masku s přetvářkou. A uzamkli cestu do nitra. Děkuji



Ve světle úsvitu
se naše duhové sny
mění na třpitivé
poklady srdce.

Letím já do moře

3. srpna 2008 v 22:06 | suave_angel
Čas se vydat dál.
Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách.

19 99
Zemru v kádi plné splašků.
Zemru v místnosti plné šašků.
V místnosti plné lživých tváří.
Co úsměvy jen září.

V hrobě plném černých hřebů.
Otáčet se budu za sluncem.
Zapadajícím za zástupem hrobů.
Hroty procházející srdcem.

Na náhrobku:
zemřelo srdce bez lásky
zheblo cestou slunečním svitem
prosím zanechte zde své schůzky
následujte smrt v životě skrytém

Chopte se křídel do pekel.

Roztěkané srdce

22. června 2008 v 20:28 | suave_angel
Zalezlá v novém úkrytu.
Umrlá, zabita vášní.
Necítí paprsky měsíce svitu.
Nic necítí však něco je zvláštní.

Srdce bije, buší do žeber.
Volá o pomoc, po životě.
Pomoc, umře v samotě.
Samotě, mrtvých sběr.

Těla shluklá, vášní prožrána.
Krev tekouc z úst údy.
Pachem větru strhávána.
Nahota, mezi mrtvými žádné study.

Ztuhlé rty plné lží.
Laskajíc bělobnou kůži.
Mrtvá svou myslí, plna srdcem.
Každý osudu strůjcem.

 
 

Reklama