Provokace (evokace?) dnešního pocitu

20. června 2011 v 16:45 | madlen |  ...sklíčené já...

Jó! Takhle přesně to dopadá, když chcete aby vás někdo poslouchal, rozuměl vám, dokonce s vámi s nějaké ty pocity SDÍLEL!
Musíš být samostatná.
Přátele si můžeš vyrobit z ponožkových panáčků, na vše přikývnou, všechno pochopí a neutečou, když se to zdá být vážné.
A TY máš jako problém jo? A to jako jde jo? Nekecej!
Můžu se ztrácet v miliónech okamžiků, ale v tom jediném se prostě neztratím, nerozplynu. Budu trčet uprostřed a křičet: pomoc!
Hehe, pomoc. To je vtipná věc. Všem je úplně jedno, jak se kdo cítí. Každý chce jen aby byl ten člověk v pohodě, aby se i on mohl cítit v pohodě.
Není nad skupinovou energii na koncertech, nad zhulenou partičku uprostřed parku, není nad milující se dvojici pod stolem.

Bůh existuje jo?
"Syn člověka vykurúruje mladýho kluka z kapely, a to všechno jednou rukou - pouhým dotekem, lidičky - a druhou přitom stvoří marihuanu, zatímco bude kráčet po vodě a z prdele mu bude stříkat víno... Tak ustupte, lidičky, teďkonc se vám dostane osvícení přímo od tohohle individua."

Když chceš žít, tak zatraceně žij!
Jestli chceš, aby se o tebe lidi zajímali, tak mezi ně choď ne?
Nesmíš pokaždý nasadit masku 'jó všechno je v pohodě, cajk', zkus se otevřít.
Na následky zranění neber ohledy, to jsou zanedbatelné ztráty.

A hlavně: SE NEROZPUSŤ!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama