Angels deserve to die.

19. června 2009 v 19:11 | suave_angel
Článek s věnováním.





Padala jsem volným pádem hlavou dolů,
mezi prvními sty a devadesáti metry mi to došlo.
Tlak, který žene slzy do očí,
a pak znovu znovu, pro ten pocit!

Tam u vůně čerstvě natočenýho piva,
kde sedí jen pár lidí se škytavkou, kteří pro mě moc znamenají.


A znovu ten pocit a zas, za pár korun, nezabij se! Nárazy hlavou do zdi, do vzduchu, efekt je stejný, stejně bolestivý.



Měla to být ta nejkrásnější chvíle, byla, ale trochu jinak.
Bez Tebe! Ty ses vypařila, tak jak to dělá pára.
Od té chvíle.
Ty.
Jsi mi jedno, nečekala jsem, že to dokážu, že mě to nebude mrzet, odpoutat se.

Už nikdy víc nemusím navštívit Tvůj svět.
Číst Tvé myšlenky, pocity.
Psát Ti.

Stačilo pouhé Delete!
a pár minut přemlouvání, že je to tak nejlepší.

Tobě teď říkám sbohem.


Bříza

Měli jsme na dolejší zahradě vysokou starou břízu. Stála u plotu a za plotem už byla pole a potom čára obzoru. Tam večer zapadalo slunce a přicházeli odtamtud mraky, vítr a deště a v zimě sněhové vánice. Loupával jsem její lýko a četl jsem na něm znaky a věštby. Později jsem na jeden pruh lýka napsal poselství. Podal jsem ten proužek nejbližšímu andělovi a on ihned změnil barvu křídel i svou polohu a odsunul se průlomem věčnosti. Ještě ho svou tesknotou vidím, jak nehybně stojí nepohnutou bledou tváří ke mně a vzdaluje se, napřed lesní cestou, potom cestou oblaků. Můj kůň zvolna přišel ke mně, chvilku se mi díval přes rameno, dotkl se chřípím mé tváře a slyšel jsem ho jasně: "Máme daleko. Musíme vyrazit." - Ale byl jsem ochromen svým skutkem, slyšel jsem ho, a neslyšel jsem ho. Nade mnou stála bříza, lehoučká, bílá, slavnostní, velmi stará, a v její vlající koruně se větru bůhvíkolika náhod zrodila hvězda. Nechtěl bych zmeškat své spasení. Ale anděl... (tady je zámlka toho, co nelze prozradit). Ale jsem raněn krásou a nechci, já hříšný, nechci si odpustit.

Pokusit se o rozhřešení: Ano. Strom života. Logická myšlenka, zákon a stopa za stopou. A náhle blesk, a stůj! Slyším hlasy dětí. Vidím zelenou trávu. Bříza už tu není a nevím, kdy zmizela. Tím průhledem vidím novou krajinu, tajemnější, než která kdy bývala, a je to zase jenom jedna stopa. Adame, kde jsi?
Josef Kostohryz
    
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlotta Charlotta | Web | 19. června 2009 v 21:05 | Reagovat

Uch, nečekala jsem to. Když jsi nemohla ty...odpustila jsem. V slzách. Když jsem nemohla já.."delete"..
Jsi můj anděl. V srdci..napořád. Budu na Tebe myslit. Budu Tě mít ráda...pořád.

2 Unknown LaDy Unknown LaDy | Web | 19. června 2009 v 23:43 | Reagovat

suave neviem čo povedať... vieš čítala som nejaké články jej venované a hrozne mi to pripomínalo jednu osobu... áno viem je to úplne iný prípad... len ma občas prepadnú chvile a mám chuť to všetko zase k sebe pripútať a ostáva potom stále väčšie a väčšie prázdno... asi je lachšie odsúdiť anjelov k smrti... oni pomaly potichu prímu to že si ju zaslúžia...
ani neviem čo som tým chcela povedať... neber to ako prehováranie... prepáč... len som to asi potrebovala napísať...

3 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 20. června 2009 v 8:13 | Reagovat

bolí... pouhé delete z našeho srdce dycky bolí... někdy trvá celý život, než někoho vymažeš a stejně to zcela nezmizí... mrzí mě to... :(

4 Yone Yone | Web | 20. června 2009 v 12:29 | Reagovat

AAAahhhH... to je smutné..... jo... je to tak.... Je těžké k tomu něco napsat. Pro tak neschopnou vyjádření osouju jako jsem já.

Je to těžké.....

Krásně napsané.... a ta písnička k tomu je taky krásná.

5 Andie Andie | Web | 20. června 2009 v 22:25 | Reagovat

Líbí se mi jak to je napsaný :) Takový záporňácký, zachmuřený, nebo možná hořce smířený, vzbouřený...a ta písnička to doplňuje výborně. Škoda, že nemám systémy ráda, přijdou mi takový jak hromotlukové bez vkusu pro melodii, čím víc třískání tím líp...a nebo nemám vkus já xD kdo ví

6 kamzap kamzap | Web | 21. června 2009 v 18:27 | Reagovat

Pěkně napsaný...a i desing blogu ti musím pochválit

7 Cathy Cathy | Web | 22. června 2009 v 13:20 | Reagovat

nádherně napsané :)...ale mám z toho takový zvláštní pocit..smutku,prázdna? :) nebo nevím no :)
moc krásné :)

8 Sanna Sanna | Web | 22. června 2009 v 14:47 | Reagovat

je to také nádherné až ma mrazí ... úchvatne napísané .... tvoja tvorba je proste skvost, stále viac a viac ma dostáva ....

9 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 22. června 2009 v 15:51 | Reagovat

delete... říká se to snadno, ale mnohem hůř se to dělá. a i když máš pocit, že jsi někoho ze svého života vymazala, tak po čase, a občas je to doba docela dlouhá, zjistíš, že to tak stejně není... ten člověk v tobě je, ať v jákémkoliv smysli či podobě, vzpomínkách...
drž se...

10 angeldead angeldead | E-mail | 22. června 2009 v 21:44 | Reagovat

to je moci hezke segra

11 Henki Henki | Web | 3. července 2009 v 13:57 | Reagovat

Je to mimo téma, ale nechtěla bys zase něco přidat?

12 Moona Moona | Web | 8. července 2009 v 11:14 | Reagovat

[9]: Přesně tak...

13 SHINIGAMI SHINIGAMI | 17. července 2009 v 19:51 | Reagovat

Ale ne tady mi někdo smázl komentář :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama