Kazajka úryvků

9. září 2008 v 20:32 | suave_angel |  ...pár slov do větru...

Kožené pruhy vrývají díry.
Bíla kazajka modře se barví.
Prosím pomozte od mé víry.
Pryč s myšlenky co v hlavě mi tkví.

Zjizvené ruce kryjí své srdce.
To jediné zbylo.
Vše zemřelo trpce.
Jediné hlavě se to líbilo.

Prožrána morem poznání.
Utrpením za víru.
V blázinci kam lidi vhání.
Kde zmírají postaru.

V kazajce přikováni.
O hladu o žízni, muči je.
Do kobek vhání.
Po té, sladké umírání je.

Pro víru, pro lásku boží.
Umírám, se srdcem skrytým.
Tlukot zní nádobou těla s kůží.
Srdce krev odháni tělem zbitým.

Nic u bláznů nechce žít.
Však na rtech mrtvých, usměv.
Prosím, nechte mě snít.
Tak ať, sežerte můj hněv.

Tak, teď bych ráda věděla Váš názor. Ale prosím, ne že je to překrásné cosi (nepíši básně, pouze úryvky života). Svěřte se s pocity, co ve Vás cosi vyvolá. Vzbuřte své niterní obavy, strachy. Nenechte, aby Vás zavřeli ostatní lidé, pod masku s přetvářkou. A uzamkli cestu do nitra. Děkuji



Ve světle úsvitu
se naše duhové sny
mění na třpitivé
poklady srdce.


_ Neverland - Piano Variation In Blue _
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Unknown LaDy Unknown LaDy | Web | 9. září 2008 v 21:03 | Reagovat

najprv ti musím povedať aj ked si si to neželala ale na veľa ľudí som odporná na teba som nechcela byť odporná ale je to krásne...

zožerte môj hnev neviem či som zožrala ten tvoj ale zožrala som ho veľa hnevám sa na moje slzy lebo netečú hnevám sa na dážd lebo neprší hnevám sa na seba lebo nedokážem bez nich dostať všetko zo seba von chcela som im niečo napísať ale nadobudlo to úplne iný význam hnevám sa zato na seba že som sa nezmohla na nič iné...ale ty si sa zmohla na niečo dokonalé...zase som v tom našla kúsok seba v tvoich rýmoch vidím svoje noci v ktorých som väzňom myšlienok ale smrť nie neverím že si ju zaslúžim...asi si nechcela povedať toto ale ja to v tvojej básni vidím...ale ja ked sa zotmie vidím veľmi zvláštne veci...to bude asi tým...

2 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 9. září 2008 v 21:06 | Reagovat

jako vždy.. dokonalé...

3 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 9. září 2008 v 21:17 | Reagovat

co ve mně vyvolá?... vyvolává ve mě smutek a lítost, žal a bolest, ale i naději a odhodlání.. v určitým slova smyslu... prostě je to básnička plná emocí a citů a těžko se popisuje takhle slovy.. měl by si ji přečíst každý sám a každý sám hledat v sobě, na jakou strunu mu tahle básnička udeřila. u mě rozehrála hotový koncert... ;)

4 Laura de Pain Laura de Pain | Web | 11. září 2008 v 16:11 | Reagovat

Takže co to ve mě vyvolává.... nema moc času psát.... ale..... číst to je, jako kdybych šla  noci hřbitovem. Taková ta temná krása a zárovn hrozný smutek.

5 Charlotta Charlotta | Web | 11. září 2008 v 18:02 | Reagovat

Chceš pomoct od tvé víry?Vždycky jsem myslela, že víra, víra ta nám pomůže. Leč je naivní..pomůže. Někdy je to to poslední co nám zbude. Když máme víru, máme pro co žít. Je to nejlepší přítel, odvaha..a žene nás to dál a dál. Bez víry jsme ztraceni. Ano..zemřeme, ale se slzou u oka, ne s úsměvem. A ta slza, nikomu nic neřekne. Oni nebudou litovat.

Ta báseň je krásná. Ale to ty jsi byla člověk, od kterého jsem slovo víra slyšela nejvíce. To ty jsi mě naučila věřit. Věřit v nevyplnitelné věci. A možná jsem to nepochopila tak jak bylo myšleno..ale víru, tu si nech.

6 Moona Moona | Web | 11. září 2008 v 18:35 | Reagovat

v hlavě vidím jen jeden scénář... člověka zmučeného životem, spoutaného předsudky, zničeného... sebe samým i okolním světem... němé volání o pomoc

ohromná bezmocnost, bolest, žal a utrpení... záchvěv naděje, strach, že zmizí... čekání na úlevu, vysvobození.... když už i víra ho opustila...

7 Unknown LaDy Unknown LaDy | Web | 13. září 2008 v 8:40 | Reagovat

čím? to najlepšie asi len smrť vie...

iných nesúdim! ale seba môžem nie?

zbleptáš? nie ani náhodou pekne si to povedala zdieľam tvoj názor vždy ked som pri tej soche mám pocit akoby bola živá akoby ma mala rada chcela mi niečo povedať v niečom mi pomôcť preto som napísala že jej svätožiaru mám ja...ale nech je to ako chce milujem tú sochu...

a ešte včera som sa ti nepodakovala za ten príbeh celý deň ma nútil premýšľať ale stále nechápem ako sa autorovi podarilo do tých pár viet vložiť toľko právd...určite ma to posunulo dalej...myslím že správnym smerom...dakujem <3

8 Psicho666 Psicho666 | Web | 13. září 2008 v 16:39 | Reagovat

Tak jo....Na mě to pusobí poněkud ponuře...Také možná začínám ke všemu cítit odpor ...Je to smutná báseń a je ponuře krásná!!!!=)

9 Lucy-Kelly Lucy-Kelly | Web | 15. září 2008 v 16:49 | Reagovat

Smutné...krásné...fakt úžasný blog máš

10 Unknown LaDy Unknown LaDy | Web | 20. září 2008 v 13:42 | Reagovat

ja som rada vôbec zato že sa ozveš x) o tej knižke som už čo to počula ale netušila som že je v nej taký perfektný príbeh a zrejme je ich v nej takých viac ked budem mať čas zoženiem si ju...

láska k tej sa mi už protiví..

aj tak ti trocha závidím...no na druhej strane ti to veľmi prajem zaslúžiš si to...teda vlastne nepoznám ťa ale mám z teba taký pocit že si ako anjel...no ja si svojou životnou cestou prejdem radšej sama....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama