Smrtka

8. května 2008 v 13:54 | suave_angel |  ...pár slov do větru...
Tiše, tiše se vkrádá do pokoje,
v ruce má násadu svého pekelného stroje.
Krok za krokem, je blíž a blíž,
už je tak blízko, však nic necítíš.

Hran kolébky se dotýká kostnatá ruka,
srdce zažívá smrtelná muka.
dech dítka se rozléhá po pokoji,
nic necítí, když vedle něj Smrtka stojí.

Jeho dech je ale stále slabší,
bez citu je ta práce o tolik snazší.

Dříve…Smrtka taky cítila,
než jí absolutní temnota pohltila.
Nechtěla vždy brát lidem životy,
chtěla pomoct když byli na dně samoty.

Dříve…také milovala,
ale svému milému život vzala.
Za to teď nesmírně trpí,
do srdce si bodá kopí.

Dříve…měla také dítě,
milovala jej, nakonec naň přec upředla své sítě.
Viděla jak její dítě smrtí pláče, jak její muž prosí o život,
umřeli oba…nikdy, nikdo, nikde nevyhrál se Smrtkou závod.

TO byla minulost Smrti,
je to už pryč však něco jí škrtí.

Dusí jí to, nedovolí volně dýchat,
asi neměla tolik zlosti a zášti smíchat.
proto je ďáblova služebnice,
zasloužila si to, ta vražedná ničemnice…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Psicho666 Psicho666 | Web | 15. června 2008 v 20:26 | Reagovat

Nemám slov...Kdo b pomyslel , že smrt taky někdy uměla milovat?

2 Pain Pain | Web | 16. června 2008 v 15:50 | Reagovat

Dokonale napsaný. Úžasnej nápad.... prostě není co dodat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama