Nevěra

8. května 2008 v 12:53 | suave_angel |  ...pár slov do větru...
Jeden jediný pohled na něj jí stačil,
a její dech do krku srdce vstlačil.
Jediné slovo, které jí řekl,
hned omdlela, protože se jí střevíc smekl.
Jediný dotyk ji neuspokojil,
chtěla víc, však on sám se sebou zápolil.
V hlavě se mu míhaly vyčítavé myšlenky,
aby je utišil napil se vína sklenky.
Avšak po dvou lahvích neustaly výčitky,
nevěděl co má dělat v hlavě má zmatky.
V jeho srdci vzplála k neznámé ženě láska,
nejdřív to byla jen nevinná sázka.
Ale všechno se zhroutilo, když do ní se zamiloval,
avšak obrázek své ženy si v duchu pořád maloval.
To aby na ni nezapomněl,
a neztratil všechnu úctu co kdy měl.
Na co je mu úcta, když už jí pošpinil,
ten hlas, ale časem vyznil.
To když mu manželka umřela,
ten den z něj všechna lásky vyvřela.
Ženě nevěru přiznal,
tím si jí však od sebe navždy odehnal.
Odešla pryč, a tam jí srdce žalem puklo,
a něco v něm konečně hrklo.
To svou manželku miloval opravdu,
za trest jeho láska zůstala o hladu.
To on! Zabil ženu svou,
nikdy si ale nenašel novou.
Nemohl, na mi pořád myslil,
a když tu osudnou zprávu zjistil.
Sám do hrobu ulehl,
a už se nehl.
Vrahu! Co zabil jsi ženu a v jejím luně své dítě,
nemůžeš žít, všichni zatratí Tě…
…to byly ty hlasy, co zněly mu neustále v hlavě,
tak padlo jeho srdce v únavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama