na Blog.cz

Zmínit se do ticha o beznaději,
spuštěné dolů, kde smilstva znějí.

Má milá dychtivá,
mezi třísly tětiva.

Vniknout dolů do přímošera,
láskou nikdy nevzrušena.

Jó! Takhle přesně to dopadá, když chcete aby vás někdo poslouchal, rozuměl vám, dokonce s vámi s nějaké ty pocity SDÍLEL!
Musíš být samostatná.
Přátele si můžeš vyrobit z ponožkových panáčků, na vše přikývnou, všechno pochopí a neutečou, když se to zdá být vážné.
A TY máš jako problém jo? A to jako jde jo? Nekecej!

Můžu se ztrácet v miliónech okamžiků, ale v tom jediném se prostě neztratím, nerozplynu. Budu trčet uprostřed a křičet: pomoc!
Hehe, pomoc. To je vtipná věc. Všem je úplně jedno, jak se kdo cítí. Každý chce jen aby byl ten člověk v pohodě, aby se i on mohl cítit v pohodě.
Není nad skupinovou energii na koncertech, nad zhulenou partičku uprostřed parku, není nad milující se dvojici pod stolem.

Bůh existuje jo?
"Syn člověka vykurúruje mladýho kluka z kapely, a to všechno jednou rukou - pouhým dotekem, lidičky - a druhou přitom stvoří marihuanu, zatímco bude kráčet po vodě a z prdele mu bude stříkat víno... Tak ustupte, lidičky, teďkonc se vám dostane osvícení přímo od tohohle individua."

Když chceš žít, tak zatraceně žij!
Jestli chceš, aby se o tebe lidi zajímali, tak mezi ně choď ne?

Nesmíš pokaždý nasadit masku 'jó všechno je v pohodě, cajk', zkus se otevřít.
Na následky zranění neber ohledy, to jsou zanedbatelné ztráty.

A hlavně: SE NEROZPUSŤ!